Výstavy

Ilegal particip No. 2 - IZRAHELL
nábřeží E. Beneše, Praha 2009

 

Tisková zpráva k akci Ilegal particip No.2 - IZRAHELL

v Praze 28. 1. 2009

Přerušuji tímto veškeré kulturní i hospodářské styky se státem Izrael, jakož i s jeho občany, do té doby, než budou vyšetřeny zločiny proti lidskosti, kterých se dopustila izraelská armáda během posledního útoku na Gazu a budou potrestáni jejich viníci. Nemohu najít žádné ospravedlnění pro bombardování škol a nemocnic, pro zabíjení žen a dětí, pro zadržování humanitární pomoci, pro střelbu na pracovníky Červeného kříže a OSN. Zároveň jako volič této vlády požaduji odstoupení ministra zahraničí pana Schwarzenberga, za roli, kterou sehrál jako takzvaný vyjednavač míru. Stydím se, že jsem jako občan České republiky reprezentován ve světě tímto mužem. Cítím bolest a cítím hněv, když jsem každodenně konfrontován s utrpením bezbranných lidí a už nechci mlčet a nečinně přihlížet, jak je postupně vyhlazován celý národ. Protože jsem umělec,volím umělecké prostředky.

 

Dokument k akci Ilegal particip No.2 - IZRAHELL

Poprvé jsem chtěl nápis IZRAHELL instalovat na výstavě Eastern Aliance v Berlíně v roce 2004. Nakonec jsem napsal KILL THEM ALL na výškovou budovu a nápis byl po jednom dni na nátlak americké firmy galerií odstraněn. Dlouho jsem měl jsem pocit, že nemám právo něco takového napsat, nebyl jsem si jistý a taky jsem se trochu bál. Ten pocit jsem ztratil, když jsem letos v lednu četl příběh Sabry a Shatíli, dvou palestinských utečeneckých táborů v Libanonu, kde je detailně popsáno, jak během jediné noci v roce 1982 bylo za dohledu izraelské armády zavražděno 1700 bezbranných lidí, ženy byly znásilněny, mužům byly uřezány genitálie, malé děti byly podřezány, nebo zastřeleny z blízka pistolí. Velitel této operace, ARIEL SHARON se několik let po té stal premiérem státu Izrael. Nikdo nebyl za vraždu 1700 lidí potrestán. Jediný člověk. A historie se znovu opakuje, tentokrát v Gaze.

Ten článek byl tak strašný, že jsem se rozbrečel a pak jsem dostal vztek. Slíbil jsem, že něco udělám, abych se nemusel stydět sám před sebou. Jsem umělec, vyjadřuji se pomocí umění, nepojedu bojovat do Palestiny, ale stát IZRAHELL ve mě získal nepřítele. Nebudu mluvit s nikým, kdo je z Izraele a schvaluje jeho politiku. Nebudu si kupovat izraelské růže, nebo pomeranče, nebudu se dívat na fotbal s izraelskými týmy. Zabíjet ženy a malé děti ve jménu čehokoliv, je zločin. Je to hřích. Je to zbabělost. Taky se tomu jinak říká genocida.To není moje kultura. Byl jsem vychován v tom, že zabíjet se můžou bojovníci, ale ne bezbranní civilisté.

Izraelci žijí v pekle a nevědí o tom. Jsou poznamenáni Kainovým znamením za to, co kdysi spáchali a co dělají dodnes. Každodenně již 50 let páchají hřích a přijde jim to normální. Každý den se proviňují proti svým přikázáním. Nebudeš vraždit, nepokradeš, nevydáš svědectví křivého. Vyzbrojeni Amerikou, za přihlížení křesťanské Evropy a mlčení nás všech. Společnost, která žije 50 let v permanentní válce a kde vládnou masoví vrazi, musí nutně být nemocná, morálně zdeformovaná. Jediná cesta, jak ukončit tuto bludnou pouť, je cesta odčinění hříchů, cesta pokání a projevení lítosti. Výrazem pokání by měl být odchod z Palestiny a navrácení toho, co si vzali násilím. Potrestat ty, kteří se dopustili válečných zločinů a když to není možné- odejít pro své čisté svědomí, každý sám za sebe. Jestliže žiji ve státě, jehož armáda se na příkaz svobodně zvolených politiků dopouští válečných zločinů, jsem jako občan za tyto zločiny zodpovědný. Nejdříve ze všeho si Izraelci musí přiznat, že jejich otcové a oni sami, něco strašného provedli. A k tomu je ale potřebná odvaha. Musí jim v tom pomoci okolní svět.

Neumím oddělovat svoje umění od toho, co prožívám, od svého života. Nemůžu si v klidu a v teple malovat svoje obrazy, protože se mě do očí bijící nespravedlnost osobně dotýká. Nevím proč, já jsem si to nevybral. To není umělecká strategie. Ten nápis jsem vyráběl měsíc. Zjistil jsem, že hodně lidí má podobný názor, dost lidí se o to nezajímá, nebo nemají čas se o to zajímat. To je privilegium umění, dělat zbytečné věci. Hodně mých známých mi nabídlo pomoc, bez toho, že bych je o to žádal, když zjistili, co dělám. S instalací mi pomohl Petr zvaný Krůša. Nápis na stráni vydržel necelou hodinu a pak ho policajti rozbili. Ale to nevadí. Já to nevzdám.Ve válce prý mlčí můzy, muži by však mlčet neměli.

 

> Fotodokumentace Ilegal particip no. 2, IZRAHELL